Stříbromech drnu v pololuně

Hermor Lilia

Stříbromech drnu v pololuně Stříbromech drnu v pololuně
leskne se jak voda rozlitá; útlé stromky pláčí chvějně polotmou, v spárách kůlny pustě hvízdá vítr. Když při mé chůzi stříbrozář matná nenávratně sklouzla po hrbolu půdy krátce drnitém, v tom, v tom bodě věčna nenadálém stanul duch můj; v pusto zíraje, v nadechlý pruh lesů dýmových, bytí svoje obhlédal jako bratr větru šerého.
44

Kniha Řádky (1917)
Autor Hermor Lilia