JESEŇ DUŠE.

Karel Hugo Hilar

Duše zívá unavením, sladkobolnou impotencí, myšlenky už z hlavy prchly, lány duše prázdny jsou. Horkost spánky opustila, líně plyne krev mi v žílách, ohně v ňadrech povymřely, duší jeseň prochvívá. Vymizely rudé touhy, fantasticky nanesené, vymizela všechna přání.. Spánek padá do duše. Monotonně hučí větry.. lampa vůle dohasíná – – duší šeptá jedno přání: ve větrech těch dohasnout.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

156. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  2. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  3. Kdo? (Adolf Heyduk)
  4. V den smíření. ( K. Egor)
  5. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  6. Smutek rozkoše. (František Sís)
  7. Večer. ( K. Egor)
  8. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  9. Píseň po bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)