Bouquety podzimní.
I.
V těch dlouhých loučeníchloučeních, ve kterých smutek zpívázpívá,
z mých lesů odešli v dál syringy a fauni
i se vším zpěvem letních dopolednů.
20
Jen duše má se teskná navrátila
a spěchá rozdýchat takt podjesenních tanců.
Oh, tance, tance, tance podjesenní,
ve kterých objetích chcete být vyssávány?
II.
Po duších měkých, srdcích oklamaných,
že zatoužil jsem při západu slunce?
O ne, já miloval vždy rozjiskřenou krásu.
Jest podzimních zpěv hvězd vychvěný kytaramikytarami,
o utonulých láskách jich písně nocí šumí.
V ty chvíle líce něžných očí blednou
a pláčou v zrcadla své smutky z magnesia.
Za nocí takových mi broskve přinesetepřinesete,
na nichž chci vycítiti chvění vašich prstů
a vůni vašich vlasů v svou duši nadýchati.
Jsouť v lesích mýtiny již pro vás uchystány...
Až za svítání snad ustane symfonie,
která zní láskyplně ze srdcí mladých laní.