KDYŽ VEČERY DNŮ MARNÝCH...

Otakar Theer

Když večery dnů marných zhasnou purpury, v horizontech tehdy mdloba jen se chví, opilství nám vniká zvolna do duší, vše, co nezní láskou, nám tam ohluší. Ačkoli noc stoupá, a plno je hvězd, milenky jdem hledat na úpatí cest, požehnání luny voní z těch promenád, luny, která doufá, luny, již mám rád; a tehdy věčný pohyb, zdá se, že cítíme a věčný příliv žití, zdá se, že slyšíme. Ó vzácná opilství, když v duše zefyru zní tichá resonance hudby vesmíru!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

393. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O láska k umění mou duši svádí, (Adolf Racek)
  2. NOCI! (Otokar Březina)
  3. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  4. Májová. (Růžena Jesenská)
  5. S květy. (František Taufer)
  6. Písně svatební. (Milan Fučík)
  7. Matutina. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V ROZTOUŽENÍ. (Zikmund Winter)
  9. Vzkaz domů. (Ferdinand Písecký)
  10. Píseň touhy. (Jaroslav Vrchlický)