ROZCHOD

Otakar Theer

ROZCHOD
Šly s nyvým úsměvem, úsměvem žalující, šly v řízách stříbrných, šly tiše při měsíci, na rukou démant plál a slza v bledé líci. Kdos mluvil o lásce, muk, snů a touhy plné, hlas jeho zněl jak ten, jenž pláče, sténá, klne, a tiše snášel v svit se řeky stříbrovlné. Však ony, aniž víc se nazpět ohlédnuly, dál byly krok co krok, čís odváděny vůlí, jen vanem zřejmy rouch, jež v náhlém větru duly. 49