JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ.

František Hais

Jsou prsa lidská zvonicí, a srdce v nich je zvonem. Osud táhne za provaz, lehce teď, tu škubne zas – a zvon se chvěje zvučící tu jásotem, tu stonem. Do zvonice mé zabloudil kýs zvoník hluchý, slepý; drsně chytil za provaz, rozhoupal zvon v jeden ráz a škubal vztekle, trhal, bil – teď zvon tu leží v střepy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

12. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  2. 26. Nynější hudba. (František Zdobnický)
  3. ZVONY. (Karel Babánek)
  4. V nočním tichu. (Josef Václav Sládek)
  5. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  6. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)
  7. V NOCI (Antonín Klášterský)
  8. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  9. V PŘEDVEČER. (Rudolf Illový)
  10. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)