Val de Grâce.

Viktor Dyk

Val de Grâce před oknem. Už šero počíná, šero, jež zvolna dotýká se všeho. Kout stranou Paříže. A slunce zhasíná. Ne Ludvíka to slunce Čtrnáctého. Však dosud báň zříš nad tím mořem střech. To parvenus jsou příliš pozdní doby. Osudy marné, slabé, prosté ech, dramata, která nepůsobí. Hluk města zvučí-li a jeho horečka, zítřejška dnešní štěstí nepřečká a století ho nepoznají jiná. Král slunce, dějiny, národů osudy. Leč hledím-li já země na hrudy, rád životy mám, jichž se nevzpomíná – To nejsou velcí, na něž myslit chci, obrové, země drtící v svém skonu. Jen jména těch, kdo padli v Červenci, zaznamenána v Pantheonu. Já na ně vzpomínám: jsou jména vybledlá. Co skryto za nimi? To marně duch se ptává. Zašlosti smutek, noc, jež nad ním vlá. I s těmi jmeny anonymní sláva! Já na ně vzpomínám: jak dobře umřeli! Jak horizonty krásně hořely! A jaký pathos: à bas Charles Dix! Je večer tichý, večer bez jména. Nic nereptá a nic už nesténá. Je ticho to, co mluvívalo kdys. Básníku, klid! Je možno dívat se. Svůj sluch jen napni: jaké zní to struny? Víš, neustálá že to gradace od Červencových dnů až do Kommuny. A neklidné jsou teď sny státníka. Svých opor tuší hrozící on zradu. Měšťáka časem úzkost proniká: Apačů nůž a oči plné hladu. Jinak je klid. Co zítřek přinese? Pod okny, slyšíš, Paříž směje se. Façona změnila se ideálu. Propast se pěkně cetkou ověsí. Zří zádumčivě v příští otřesy Val de Grâce, pomník starých králů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1086. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  2. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  3. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  5. V DNECH LISTOPADU. (Roman Hašek)
  6. ŽEBRÁK. (Antonín Klášterský)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)
  10. V zátiší. (Xaver Dvořák)