OH, JAK JE KRÁSNÉ...

Viktor Dyk

Oh, jak je krásné důvěřivým letem letěti přes kraje. Letěti v smíchu udiveným světem, jenž pro tě dozraje. Oh, jak je krásně silou přemoc’ věci, vznést výš se, v oblaka. A země, nebe jsou jen pouzí svědci, kam touha vyláká. Ten egoismus popřán pouze chvíli. A křídla ochábnou. A padáš náhle znaven, beze síly v krajinu nevábnou. Deštivý den je. Vše je v těžkém hoři. Kraj je tak zasněný. Ten zvláštní smutek od rána tě moří: Hranice určeny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1458. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZASLÍBENÁ ZEMĚ. (Antonín Sova)
  2. S ONOHO BŘEHU. (Petr Křička)
  3. OBLAKA TÁHNOU ZA OBLAKY (Antonín Sova)
  4. SLOKY. (Antonín Sova)
  5. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  6. SLUNCE. (Antonín Sova)
  7. BLAHOVĚST JARA. (Zikmund Winter)
  8. Ano, s divokou, výskající radostí... (Antonín Sova)
  9. TAJEMSTVÍ NOCI. (František Taufer)
  10. Radost (Stanislav Kostka Neumann)