DOJEM

Viktor Dyk

Polední klid. Mrtvý, bez vanu. Chimérou radost, chimérou je hoře. V korunách žluť už znát je kaštanů, kaštanů aleje Observatoře. Jdeš volným krokem. Jaksi oddálen od zloby své a od své nenávisti. Pod nohou zvuk ten zvláštní slyšíš jen, zvuk známý z podzimu: suchého šelest listí. A maně z července tě sen tvůj zanáší v podzimní kraj, kde ztlívá listí ztuchlé. Zříš beze slova v konce nejzazší, v předčasné stárnutí a v slzy věcí truchlé...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

73. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA (Petr Fingal)
  2. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  3. REKVIEM (Rudolf Medek)
  4. ELEGIE (Jan Opolský)
  5. ocúny (Stanislav Kostka Neumann)
  6. PODZIM. (Louis Křikava)
  7. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  9. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  10. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)