OTÁZKA.

Petr Fingal

Píšeme verše... Pro koho a proč se vůbec píší? Vždyť lidí pouze nemnoho zbloudí do našich říší. V nadějí kotel házíme z šachet svých duší rudu andělských snů i odvážných a revolučních pudů. Zlo, dobro, vášeň, rozum, cit v jednom se tyglíku vaří... Co ze směsi té může být? Škvár jen či zlato se zdaří? To tušit nelze. Chvějem se jak staří alchymisti, a v kotli zatím naše krev, radost i bolest se čistí. Píšíce verše nevíme, jed-li či balsám skane z jich řádek v srdce čtenářům a v duše životem štvané...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

124. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto, (Josef Václav Sládek)
  2. 47. Píseň kovkopů. (František Sušil)
  3. CAUSERIE O ROZKOŠI TVOŘENÍ. (Antonín Klášterský)
  4. Kůň z Hory. (Josef Jungmann)
  5. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  6. Na sklonku století. (František Cajthaml-Liberté)
  7. Král Quatimozin. (Jan Evangelista Nečas)
  8. Nad šachtou kouří se... (František Cajthaml-Liberté)
  9. karpatská ukrajina (Stanislav Kostka Neumann)
  10. DOPIS. (Hugo Kepka)