VTEŘINA ŽITÍ

Antonín Macek

Já utrhl jahodu osamělou, jak na mne čekající, s úsměvem díval se, jak drobné zvonky květin kývají se. Ne, příroda není chrámem. O Bohu nemluví mně, leč o milionech drobných bytostí, žijících vteřinu, o životě drobné mušky, poletující v slunci, o životě zlatého broučka v květu kopretiny, o životě pomněnky stejně jak dubu, smrku i jedle i mém – o stejné nepatrnosti všech, o stejné slávě všech, o tisíci krásách všech a o vteřině žití, jež zve se rozkoš.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

446. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. S VÁMI. (Xaver Dvořák)
  2. XIV. KVĚT V DUŠI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. báseň bez názvu (Josef Holý)
  4. Dnů deset tisíc mých. Zacházím v samotu (Adolf Racek)
  5. Vzdech tonoucího. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Vina. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 236. Sýmě světů. (Jan Petr Jordan)
  8. POSLEDNÍ TRIUMF. (Josef Lukavský)
  9. DOMA (Richard Weiner)
  10. NĚMÝ HROB. (Zikmund Winter)