XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch

Antonín Macek

V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch ne žití triumfem, leč umíráním, smrtelnou mrákotou, jíž schvácen duch, jenž rozkoš žití vítal s usmíváním, kdy ani jaro nedalo tvým skráním snů v bílé nádheře a plné tuch a se skřivánčím prvním zajásáním, jímž zachvíval se modrý jarní vzduch. Tu slova má se divným smutkem chvějí, když čtu tvé verše, marně čekající, jež daly opojný sen mládí mému. Na ony myslím, kdož jak ty, jas chtějí, žár srdce živý, sladký, spalující – a ke konci jdou stejně tragickému.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

314. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET (Antonín Sova)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. TICHÝ SMUTEK. (Antonín Klášterský)
  4. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  5. STROM, KTERÝ ROZKVETE. (František Taufer)
  6. Jitrem (Antonín Sova)
  7. SLUNCE. (Antonín Sova)
  8. Údolí nového království. (Antonín Sova)
  9. SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (František Taufer)
  10. BALLADA O SMRTI. (Růžena Jesenská)