Slunečnice.

Ferdinand Písecký

Ne jedna, dvě jak v našich zahrádkách, leč za lánem se lán do dálky táh’ těch květů nádherných jak pruhy světla, když řada našich vozů kolem létla. A každý zářící ten zlatý květ své hnědé oko přímo k slunci zved’. A rázem viděl jsem se jako v snách v těch našich malých českých zahrádkách... Jen sem tam slunečnice zvedá hlavu nad kopec hluchavek, nad planou trávu. Proč není u nás mnohem, mnohem víc těch zlatých, slunci věrných slunečnic!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

199. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V polích v červenci. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na mezi. (Herma Pilbauerová)
  3. FANTASIE. (Antonín Klášterský)
  4. V KVĚTNOVÉM RÁNU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. VÍC NECHCI BÝT... (František Kvapil)
  6. V TRÁVĚ. (Adolf Brabec)
  7. Třpyt na polích. (Adolf Heyduk)
  8. Povídka svlačce. (Antonín Klášterský)
  9. Ranní píseň. (Adolf Heyduk)
  10. VLČÍ MÁKY (Alfons Breska)