Mé matce.

Ferdinand Písecký

Ba bylo třeba dlouhé řady let a toho bolestného rozloučení, než v srdci mém se plnou silou zved cit pro tě, matko má, a pochopení. A celý život tvůj pak viděl jsem s tou bez konce a na smrt tvrdou dřinou, dny plné slzí i ty s úsměvem a noci, v nichž jsi nad mou lkala vinou. Teď teprv, drahá, zlatá matko má, tvou duši chápu lidsky velkou, prostou i tichý svit, jejž oko tvoje má – a v duši mojí něžné květy rostou. Já s láskou chovám je, až přijde čas, kdy ovinu tvé svrasklé ruce jimi, je s pokorou v tvůj šedý vložím vlas. – Ó, prosím, matičko, je potom vlídně přijmi!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

557. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sirotek. (Berta Mühlsteinová)
  2. MATCE. (Karel Vojtěch Prokop)
  3. SLZA (Jan Neruda)
  4. Mluvo milá, hudbo velesladká, (František Sušil)
  5. Smrť Panny Marie. (Xaver Dvořák)
  6. Co tobě po tom! (Herma Pilbauerová)
  7. DVĚ DRAHÁ MÍSTA (Jan Neruda)
  8. 16. Jak teď smutno v našem bytě, – (Josef Kuchař)
  9. UKOLÉBAVKA (Růžena Jesenská)
  10. K smrti mi smutno... Ňadra má (Jiřík Luděk Moravský)