NOKTURNO.
Kdys bývalo, že jsi se často omeškal
za sladce vonných letních večerů,
stíhaje hvězdných třpytů hru,
a s rozkoší vzduch vlahé noci ssál
a tichým byl’s a slova nemluvil
a ve chvílích těch dvojnásobně žil,
neb všechny krásy, jež jsi střádal v hlubinách,
ty ve dne zastrašeny všedností,
jež na každé se kráse mstí,
oživly v noci modrých temnotách
a píseň kouzelnou ti zapěly,
až spící touhy tvé se zachvěly.
A byla noc a bylo ticho kol a kol,
jen jako ze sna stromů ve větvích
lehounký vánek slabě vzdych’
a v pažitu se rozkolébal stvol.
Tu bylo sladko dýchat, sladko žít,
s myšlenkou v plný souzvuk splynul cit.
Tu náhle vážně jako z bytí dna
kovový úder s věže zněl
a rostl, rostl, slavnostněl
jak velká slova záhadná
a vyzníval pak pozvolna
do noci ticha, bezedna.
33
Stín tvary zahalil v svůj šat
a v duši tvoji plnou snů
a vzpomínek a prchlých dnů
klid šira zapomnění pad.’pad’.
A byla noc a ticho bylo kol a kol,
list stromu nehnul se ni trávy stvol.
34