PROSINEC 1897.

Viktor Dyk

Svou vede dál rozum chlubný. Květ vášně však jak by puk’. A dole rachotí bubny a to je podivný zvuk. A já jsem rozrušen strašně, dlouho to tlumený hněv. Všechny se vzbouřily vášně – tam dole poteče krev. Vzbouzí se záhadná touha, opojný, šílený sen. A bubny rachotí zdlouha. Krev tedy? Nuže, chci ven! Vzbouzí se záhadný, tmavý, až v koutku posledním cit. Moci tam jít v ty davy, moci tam za něco mřít.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

334. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jest tma! – – (Vilém Bitnar)
  2. Slib smrti. (Ladislav Quis)
  3. Sonet v odjezdu. (Karel Červinka)
  4. NEŠTĚSTÍ NA OBZORU. (Louis Křikava)
  5. LZE LITOVAT POUZE. (Louis Křikava)
  6. INSOMNIA. (Antonín Klášterský)
  7. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Most a píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  10. Chansona Azraelova.*) (Antonín Koukl)