Den šestý v Oktávu.
Sebe samého ostříhej v čistotě.
11. k Tymot. 5. k. 22. v.
Sláva nevinnosti!*)
Běda oplzlosti!
Hana, hoře chlipníkům!
Sláva srdcy ctnému!
Běda srdcy zlému!
Tak Bůh mluví smilníkům.**)
Chlipnost, smilnost žere
Tělo, duši dere,
Tíží, hubí, krátí věk.
V trpkou neduživost
Vede zrádná chtivost;
Přebídný – ach! – požitek!
Smysle oslabuje,
Oudy ochromuje,
Plodí množství neřestí;
Tělo bídně chřadne,
Jako tráva vadne;
Přehrozné – ach! neštěstí!
———
*) Mat. 5. k. 8. v.
**) Effez. 5. k. 5. v.
29
Rozum, pamět slabí,
Srdce k zlému vábí,
Z duše Boha vyhání.
Všecko utěšení,
Pravé potěšení
Hubí – plodí zoufání.*)
Přenešťastná chlipnost,
Neskrocená chtivost,
Jakž ty svodíš člověka!
Sladíš nápoj medem:
Však jest krutým jedem,
Kterýž z pekla vytéká.
Morních vředů plodí,
Tělu hrozně škodí,
Přitahuje zhyzdění;
Suší, zžírá tuky,
Plodí hrozné muky,
Neukojná trápení.**)
Slze nevinnosti,
Zavedené ctnosti
K nebi o mstu volají:
Lože poškvrněná,
V hanu přivedená
Chlipníků smrt žádají.
———
*) Effez. 4. k. 18. 19. v.
**) Syr. 19. k. 3. v.
30
V svorných bytech pokoj
Ruší, tropí rozbroj
Chlipnost, saně šeredná!
Celé obce bouří;
Mysle k vraždám rouží,
Potvora tať pekelná!
Obcem, vlasti škodíš,
Mrzáků když plodíš –
Jsyť y mátě zlosynů,
Jíchž jsy naplodila,
Však je zapudila;
Dalas peklu rodinu.
Běda, hanba, hoře
Krutě srdce voře
Nešťastného smilníka;
Svědomí ho tepe:
Peklo říje: – Lépe!
Takováť mzda chlipníka!
Mládenče a Panno!
Nebudiž vám dáno
Vzdát se hříchu v poddanost!
Nevinnosti chraňte,
Chlipnosti se braňte;
Neb jest hrozná ohavnost.
31
V bázni Boží buďte,
V ní vždy pokračujte!
Vězte: Že Bůh všecko ví.*)
Nedejte se svésti,
Žádostem zlým vésti!
Tak vás Bůh zde oslaví.
Svatého pak Jana,Jana
Mládenec y panna
Vezmi sobě za příklad!
V studu, v nevinnosti,
V věrné nábožnosti
Následuj Jej v ctnosti rád!
Patrone náš milý!
Chraň nás v každou chvíli
Před neřádnou žádostí!
Od hanby nás ochraň,
Sýlou dosti ozbraň,ozbraň
K přemožení nectnosti!
———
*) Syr. 23. k. 28. 29. v.
32