V HOŘÍCÍM KEŘI.

Jan Spáčil-Žeranovský

Snad bílý to zázrak z prasvěta má v hloubi své duše Tvá dětská, že duše má vzdorná prokletá jen po Tobě žízní vždy všecka. Kdo moh’ v ni ty plameny setřásti těch tajů, jež na dně svém chová, že v duše mé závratné propasti svět divů mi vkouzlily znova? Či jest snad tou báječnou lilií, jež plna jest opojné vůně, jež smrtící rozkoší opíjí, že věčně duch po ní jen stůně? Vždyť zraky mé nemohou utkvěti v Tvém zjevu než slzavé blahem, on všecky mé myšlenky posvětí, že klekají před Tvojím prahem. A jest mi, jak k modlitbě svěcené bych klesnout měl sladkou jat bázní, když vzpomínek duha se rozklene a drahé Tvé jméno mi zazní. Tak zřím Tě jak vidění zázračné, jež září mi v života noci hned ve výše sálajíc oblačné, hned v propasti bludnému chodci. Nač marně však citů svých přívaly chci ve slov svést řečiště mělké? Vždyť ve mně jak hlasy by zpívaly: „Ty uzříš to zjevení velké!“ Ó, věřím, že chvíle ta blízka jest, kdy tváří Ti v tvář budu zříti, kdy prastarý div a prastará zvěst se znova mi před zrakem vznítí. Tu zvěsť, jež odvěká zní mi v sluch v hořícím na Horeb keři, v němž Mojžíši zjevil se velký Bůh v své tajemné, biblické šeři. Tu žhoucími polibků plameny mi Ty budeš hořícím hlohem, a uzřím též zázrak v něm ztajený, že Ty též jsi Bohem mým – Bohem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

612. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Innocentia. (Xaver Dvořák)
  2. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)
  3. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  4. VŮNĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch (Antonín Macek)
  6. Výčitka Umění. ( K. Egor)
  7. TICHÝ SMUTEK. (Antonín Klášterský)
  8. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  9. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)
  10. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)