STÍN.

Jan Spáčil-Žeranovský

Po dávných letech chodec osamělý jdu ulicí, jež v pustou tmu se halí, v mé duši zas ty sladké hrůzy vzplály, jež kdysi jí tak vsemohoucně chvěly. Ty rány v srdci zas se otevřely, jež hřeby samoty tam zanechaly, ty bílé, ušlapané ideály jak z věčných hrobů svých by vstáti chtěly. A v němou noc jak zírám vyjevený, tu zdá se mi, že v temné dáli stojí kdos příšerný, jenž ticho vzrývá steny. Vím, proč se v tvář mi pohlednouti bojí, proč jeho pláč jen slyším utajený: stín krvavý to první lásky mojí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

187. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ O MRTVÉM MĚSTĚ. (Karel Červinka)
  2. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  3. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  4. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  5. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  6. V mlze. (Jan Daniel Korvín)
  7. HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH. (Adolf Červinka)
  8. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  9. LEGENDA O FAUSTOVĚ DOMĚ. (Antonín Klášterský)
  10. PRÁZDNÝ ŽIVOT. (Adolf Červinka)