STÍN.

Jan Spáčil-Žeranovský

STÍN.
Po dávných letech chodec osamělý jdu ulicí, jež v pustou tmu se halí, v mé duši zas ty sladké hrůzy vzplály, jež kdysi jí tak vsemohoucně chvěly. Ty rány v srdci zas se otevřely, jež hřeby samoty tam zanechaly, ty bílé, ušlapané ideály jak z věčných hrobů svých by vstáti chtěly. A v němou noc jak zírám vyjevený, tu zdá se mi, že v temné dáli stojí kdos příšerný, jenž ticho vzrývá steny. Vím, proč se v tvář mi pohlednouti bojí, proč jeho pláč jen slyším utajený: stín krvavý to první lásky mojí. 26

Kniha Výše a propasti (1909)
Autor Jan Spáčil-Žeranovský