POSLEDNÍ ALLELUJA!

Jan Spáčil-Žeranovský

POSLEDNÍ ALLELUJA!
Až přijde den, kdy lid můj spravedlivý již v slávě přečkav žhavých strastí zlobu tvář k nebi vznese prost vší plísně a sen svůj uzří vtělený a živý; Až vzduní v jásot Praha, české nivy, jež se srdcí všem svane trud i mdlobu jak v zbožnou bouři prostou hněvu robů, a v kraj náš zavzní z mrtvých vstání divy: Až přes můj hrob ty budou vanout zvěsti, kde věk již spáti budu jeho na dnu: snad z hrobu pomohu si vlastní pěstí. A stanuv na něm tu dne slávu zhadnu, ten zpěv, jenž hlásá nesmrtelné štěstí: a hlasem svým v to „Alleluja!“ vpadnu. 47