LETNÍ POLEDNE.

Jan Spáčil-Žeranovský

Žhnou cesty, sálá vzduch, vrou mráčky bílé, jež na nebi se tvrdě modrém pění! jak příroda se rozpálená cení; že zařičí snad, čekáš každé chvíle. A slunce, žhavé dýnko, kterak pálí! Klas nehne se, v něm cos jen praská tiše, svlak, koukol, chrpa sotva žízní dýše, jen vlčí mák si kokrhem to chválí. Tam „slunečko“ lpí na klase, jenž trčí, tam brouk, jenž krovkem ocelovým chřestí; žár poledne však nejlíp cvrček věstí, jenž s horké hroudy řeřavě v to frčí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

42. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ KVETLY MÁKY. (František Kvapil)
  2. Nálada Polabí. (Viktor Dyk)
  3. Skrytá stezka. (Alfons Breska)
  4. POLEDNE. (Karel Babánek)
  5. SKRYTÁ STEZKA (Alfons Breska)
  6. AKKORDY SEVERNÍ. (Irma Geisslová)
  7. CESTOU. (Antonín Klášterský)
  8. POHLED (Viktor Dyk)
  9. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V TRÁVĚ. (Adolf Brabec)