STRNIŠTĚ.

Jan Spáčil-Žeranovský

Kam hlédneš, všude strniště se ježí, řep, brambor zelení jsouc kostkované, je profukují suše větry plané a myší cestičky v něm v různo běží. Kde nejtvrději, truskavec se plazí, krt v skladě vyryl černou hlínu všady, kde mandel stál, zas klíčí porost mladý, a v zaoraném hrách zelený vzchází. Zde plytký žlab jest právě v lánu půli, kam vítr plachý nedolehne zcela, tam pohozené povříslo se bělá a pod ním s tichou křepelka se tulí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

396. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OBROZENÍ. (Antonín Sova)
  2. TRÁVA. ( H. Uden)
  3. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  4. ČESKÁ KRAJINKA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Žito, žítko – (Josef Václav Sládek)
  6. Chvála chalupám (Antonín Sova)
  7. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  8. POSLEDNÍ KLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KVETOUCÍ POLE. (František Serafínský Procházka)
  10. Luh. (Antonín Sova)