PODZIM NA HANÉ.

Jan Spáčil-Žeranovský

PODZIM NA HANÉ.
Ve sladký rmut pláň černá pohřížena jak oddychujíc od velkého díla, a slunce zář, jež dřív ji žhavě ryla, se chvěje po ní v úsměv proměněna. A v blankytu vrou mráčky jako pěna, vrb řadou silnice peláší bílá, kde zřít, že zlatá manna zem tu kryla? Jen vítr po strništích lkavě sténá. Ó Hano! Jeseň Tvou kdo cítil jednou, ten sáhne k srdci, zda jest velké dostidosti, a vše, čím lkáš a mluvíš k němu, zhostí. Ty vzdychneš – z ňader Tvých se zvuky zvednou a z nízní pak v těžký, dumný, divný zpěv, tak jej zpíval Ivan Turgeněv... 94

Kniha Výše a propasti (1909)
Autor Jan Spáčil-Žeranovský