MAGA.

Jan Spáčil-Žeranovský

MAGA.
Nestvůra tma na břichu rozvalena jak černá můra na dědině leží; tu sotva vítr smýkne návsí stěží a z děsných hlubin země cosi sténá. V dvůr gruntu vřinula jak černá pěna, až jeho hřbet se pod ní zpurně ježí, v ní váha studně se jak slepá věží tmy cáry černými jsouc ověšena. A děti s chůvou čekají, až z pole se vrátí tatík s matkou v pozdní chvíli. V tom obrovského cos se nad grunt chýlí a vleče přes šindely střechy holé, až před okny, jež na náves jdou, stane. Toť Maga, prastarý děs noci Hané... 98