BALLADA 14.

Jiří Mahen

Teď Marii ctíš, dřívější má Eva? Jaké to divné náhle rozcestí! A div, že srdce na vždy neumdlévá, když sní jen chvíli nyní o štěstí... Proč, Magdaleno, nechceš rozkvésti, proč poroučí ti ještě lidská zlost, jíž těžko smírnou obět přinésti? – Chce mít svou chvíli dnes již budoucnost. Sám boha svého proč si každý hněvá? Proč srdce naše není beze lsti? Jdou starci z prava, posměváčci z leva, ten čichá výsměch, onen neštěstí, a leckdo plno prázdných pověstí – co říci mám tvůj pouhý náhle host, když listí všade prostě šelestí? – Chce mít svou chvíli dnes již budoucnost. Je každý výkřik lehký jako pleva a slovo čest je plno neřesti. Se zoufalostí naděje se slévá a s velkou slastí hrůza bolestí... Tak čekáš stále nutnou se zvěstí. Co chrání to však divná tvoje ctnost? Kam sama sebe chceš to zavésti? – Chce mít svou chvíli dnes již budoucnost. Své vlasy chceš-li pro mne rozplésti, nuž, rozpleť lana, na nichž visí most, jenž nedoved’ nás včera unésti! Chce mít svou chvíli dnes již budoucnost.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

982. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. „Bděte a modlete se!” (Emanuel Züngel)
  2. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  3. Důvěrné sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VI. Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem, (Jaroslav Vrchlický)
  5. O mladém pokolení „despektistů“. (Josef Kuchař)
  6. Pojď mezi nás! (Karel Hlaváček)
  7. Práce. (Josef Václav Sládek)
  8. K MILÉ (František Šimeček)
  9. Z PAMÁTNÍKU JAR. VRCHLICKÉMU českými umělci do Domažlic poslaného k obrazu V. Olívy. (František Serafínský Procházka)
  10. Orej mi čelo. (Augustin Eugen Mužík)