Těžký sen

Jiří Mahen

Je to pravda? Je to něco, co se mi jen krátce zdálo? Bylo slunce a to slunce ráno se mi v oči smálo? Jak to, že teď hřbitov cítím, krtky slyším, hrob jak ryjí? Co to bylo? Co to zvoní vzduchem smutnou melodií? Hej vy ptáci, což jsem zemřel? Kdo to zvenčí jemně klepe? To jsi ty, již zlatník žádný v ryzí kráse nevytepe? Malinko mne zvedni, matko, co tu chtějí u mne všici? Nebudeš se hněvat na mne, smím jim ještě něco říci? Jestli věnce nesete vy, jak to starý zvyk prý žádá, vyslechněte, pěkně prosím, všeho lidstva kamaráda: vemte kvítí, zaneste je, kde keř bují psího vína, žebrákům je dneska přejte, na něž nikdo nevzpomíná! Jestli jsem už v šatech černých, co v den sváteční se nosí, slyšte mne a vyplňte mi, oč vás moje ústa prosí: do studně je hoďte někam, v níž se nikdy nerozední, jaký byl jsem, tak chci umřít – oblecte mi šaty všední! Jestli jste mně ruce také na prsa snad poskládali, jestli jste mi symbol do nich na tu cestu dlouhou dali, uvolněte ruce, prosím – tu levou mně k srdci dejte a tu pravou viset nechte a už ničím nehýbejte! Květy jsem já sám si trhal, bůh mé smysly vábil jimi, v šatě práce já jsem věřil s miliony zrazenými, že jde čas, v němž naposledy sadby zlé se chudák lekal – a tak, jak mám ruce nyní, tak jsem na svou ženu čekal... Kde je? Proč ji nevedete? Že by se mne takto bála? Pohlaďte ji aspoň za mne, že mou ruku do své vzala! A teď pějte miserere – Bože, dáváš novou duši? A teď tedy vyneste mne z jizby, jak to mrtvým sluší!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

290. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. (Vzpomínka.) (František Leubner)
  2. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  3. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  4. Ze života. (Augustin Eugen Mužík)
  5. XLVIII Den letní zlaté ruce vztáh’ a žehná kraji, (Adolf Heyduk)
  6. A slunce zapadalo! (Adolf Heyduk)
  7. Soucit. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZAS U RAKVE. (Ferdinand Tomek)
  9. ZVONY DOMOVA. (Adolf Heyduk)
  10. 47. Bloudím jako proklet světem, (Josef Kuchař)