HVIZD VLAKU

Viktor Dyk

Hvizd vlaku, který mne oddálí, zní pronikavě v uchu mém. Z údolí hledím na skály, ty jsou mi smutným divadlem. Mraky se stahují nad hlavou, morosní rys se všemu vrací. Osud má péči jímavou o cituplnou dekoraci. Hvizd vlaků vrací ozvěna z vysokých, srázných těchto lesů. Má bolest jím je zvířena, Již, pašerák, v kraj hranic nesu. Kus žití, který opouštím, se v mojí mysli vybavuje... – A zadumaný v dálku zřím, ve vzduchu kouř kde po vlaku je.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

10. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U trati. (Ferdinand Tomek)
  2. NESMĚJTE SE! (Ferdinand Tomek)
  3. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. LESEM. (Ferdinand Tomek)
  5. OPAVA (Josef František Karas)
  6. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VLAK. (Viktor Dyk)
  8. ZASE V RUCHU MĚSTSKÉM. (Ferdinand Tomek)
  9. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  10. V DEŠTI. (Adolf Červinka)