BOUŘE NAD LESY

BOUŘE NAD LESY
Slyš, stromy na večer jak divně hovoří, slyš stromy pod lesy, slyš jejich divný smích! Jako když první bouř se rodí v pohoří a první hrom už mumlá v nebesích – ej, hojá – hoj... Teď větve srazily a práskly haluzemi, teď natáhly zas pně a zase tiše stojí – jako když láska rve se s nadějemi a rozhodného útoku se bojí – ej, hojá – hoj! Slyš, teď to šumění zní známým chichotem, brunátný plášť se s nebe v lesy spouští... Ó, slyš jen srdce své! Což nechvěje se zem? Jsi všemi opuštěn, zas v beznadějné poušti – ej, hojá – hoj! Hrajte tu píseň však, vy hudci nad hvězdami, a nedopřejte v noci stromům v lese spát – vy moci nebeské, jen hřměte fanfárami, 30 vždyť dole vyje pes a člověk zas má hlad – ej, hojá – hoj! Slyš – stromů zařvání jak rozlehlo se zas, slyš, kterak hovoří má bouře pod lesem! – Jsme, bratře, u tebe a slyšíme tvůj hlas a stesk tvůj do ráje i v peklo zanesem’ ej, hojá – hoj! Tam všechna lítost tvá ho v branách přibije a místo hřebíku dá celý život lidský – Když smysl života jen chvíli marný je – mstít se a bouřit se už proto budem’ vždycky ej, hojá – hoj! 31