ZLATÝ MOST

Jiří Mahen

ZLATÝ MOST
Ten most bys vidět měl, je věky obemšelý, na každý kámen sobě úsměv stáří sedá – a přece září můstek do pohádky celý a ve své nádheře až do nebe se zvedá... Když milá v podvečer se na něm zastavila a do hlubiny pod ním v klidném tichu zírá: tu stříbrem chví se na něm každá malty žíla a z mrtvých kvádrů zvoní píseň všehomíra. Tu zastavil se čas sám nekonečně dlouhý a věci beze jména prostorem tu plují – a jen tam dole kdesi všechny tvoje touhy jak modré šipky rybek šerem proletují... 105