BALLADA 4.

Jiří Mahen

BALLADA
4.

Až pod oči ti stříkla voda slaná. Nuž – vzhůru do proudů ať loď si vyletí! Když naše vlny našly přece pána, ať sevrou loď si ve svém objetí! Kéž jízda ta tvou lásku posvětí! Nuž – vzhůru, vlny, s písní dunivou! My vyjeli a chceme dojeti! Ó jděte dále věčnou drahou svou! Hle, cizí loď! A jaká v prsou rána! Však z odvahy přec málo vezme ti. Na bok se kloní jiná utýrána, kde’s viděl včera koráb mizeti. Však brzo pluješ mezi dvaceti a mezi stem! To loďstva věků jsou! Vy svatých bouří vzácné oběti, ó jděte dále věčnou drahou svou! Nám věru všem vždy krásná smrt je přána. My k ráji chceme, ne už k podsvětí! Tak mluví hvězda vírem věků štvaná, již v koutě mračen můžeš viděti. Jdou týdny, roky – přejdou staletí – kam dnes to hvězdy s námi zase jdou? Což dáte ruku svému dítěti? OÓ jděte dále věčnou drahou svou! 37 POSLÁNÍ
Oh, naše hvězdy: Jaké zajetí vám zbraňovalo zářit dnem i tmou? Mou buďte vlastí, naší závětí – Ó jděte dále věčnou drahou svou! 38