PÍSEŇ O JARNÍ NOCI

Jiří Mahen

Večere, klidný večere, kdo by neměl rád? Jak děvče najednou přibíháš s úsměvem ze zahrad vidím , celý mne prochvíváš, stíny ke všemu přilnuly, vše je tak jasnéco prožijem’, stejně jak věci, jež minuly... večere, klidný večere! Mračna, vy vojska bez hlesu, za čím tak letíte? srdce je pro váš let hladovo, vy o tom nevíte hladoví pro vás i nitro , vaši hru smělou vám závidí: Moci se taky dát unášet, bez cíle, bez vášně, bez lidí mračna, vy vojska bez hlesu! Měsíci, hvězdy pobledlé, co že se smějete? V touze že komicky vypadá člověk snad chvíle ? Nevidím svět, kopec ohromný, jediný Olymp ční z prostoru proč že by brouk nemohdolézti po něm pod vás tam nahoru, měsíci, hvězdy pobledlé? Noci, ty noci hluboká, bezedná, záhadná, tebou se duch můj propadá v bezsvětí, do prázdna, tebou však duše letí výš nad témě nejvyšších v světě hor, tam ve svém rozkvétá šílenství a padá k zemi jak meteor nocity nocihluboká!