DVĚ MATKY.

Jiří Mahen

Za tu jednu napsali to za cypřišem do kamene: Nenechávám vás tu, děti, navždy nějak opuštěné, na mé srdce vzpomínejte, po kratičké věru době, matkou jsem vám přece byla – přijdu, poberu vás k sobě... Cypřiš na strom dávno vzrostl, kámen už se rozpadává, hořký smutek s nebe padá... O čem sní to tvoje hlava? Jaký hlas jen zrodil se to v chmurách časů, v jejich zlobě? Zní to jako harfa zlatá: Přijdu, poberu vás k sobě... Jaro je... Jdu slepý květy dětsky oddán věcem vyšším... Druhá matka mluví ke mně, je to Země, já ji slyším... Jak by ruce podaly si, dívaly se na mne obě – okamžik – a jen se zřítím, poberou mne prostě k sobě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

129. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ASTRY. (Antonín Klášterský)
  2. Povzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mrtev (Josef Barák)
  4. K. V. Raisovi (Antonín Klášterský)
  5. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Není větší dálky... (Růžena Jesenská)
  7. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  8. EPILOG (Petr Fingal)
  9. SPOR KVĚTIN (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Sonet dušičkový. (Adolf Bohuslav Dostal)