báseň bez názvu

Jiří Mahen

Ejnepij, synku, červeného vína, ejnepij, synku, vína červeného! Bílé vínko pije ten, kdo neproklíná, rudé vínko ten, kdo z rodu prokletého... Ale ty ho nepijspíš ho na zem vyli’, raděj sklínkou třiskni, než bys duši opil! Červené tvé vínko krví nabarvili, ti, co’s řeči jejich dosud nepochopil. Jak ti namíchali mok ten žhavě žhavý! Jak ti otrávili pramen veselosti! Na Černové leží hlava vedle hlavy po maďarsku sám se služný dneska hostí. A již zvedá číši, a již povel dává... a již hučí rány... Vínko červené, při tobě se časem ledasco již stává, proč však dneska je jako z pramene? Proč nám zase svítíš jenom krví, krví? Proč nám žilou pouští cizí veselí? Což jennaše vzdechy cizí pole zmrví? Což jsme odsouzeni, bychom vymřeli? Neptej se, synku, neptej se, krvavá svatba je odbyta! Moudrou odpověď sotva ti dají žandarmi, puška nabitá, husaři, koňská kopyta Hungaria, nevěsta krásná klidně se dívá... A člověk chvěje se: sluší sluší všechnoi smích. Zas krutý pohled pásti se bude zítra na úzkostech, na strastech tvých, a kdybys nevinnen byl jako sníh: Hungaria, nevěsta krásná přísně se dívá... A hrbí se páni a sčítají za číslem číslo a k číslu zas číslici. Ukliď se, synku, jdi v kriminál sedět, neruš jen pro Krista hlavy ty myslící o každém haléři, jejž platíš tisíci: Hungaria, nevěsta krásná lačně se dívá... Neptej se, synku, neptej se, neptej se, spraved’nost živa-li. Za fatku dávno ji kramářům, čachrářům, kuplířům prodali sňatek teďvýhodný žádá si milenec váháním zoufalý: Hungaria, nevěsta krásná cize se dívá... A tak tedy trpíš, a tak tedy zmíráš opuštěn mezi národy všemi, národe bosáků, národebuřičů ve své av nevlastní zemi! A tak tedy svatba, krvavá svatba projela s výskotem vesnicí! Černovská massakra byla prý nutna již v obraně stříleli četníci! Co je tvůj všechen vzdor, k čemu tvé křesťanství, všechno je nadarmo, marno je! Co chceš dnes v kostele, u Krista, u svatých nebeči trošičkupokoje? Ej, červená růže ej, krvavá růže, proč o písničky nemlčí? Matička děťátko, stařeček synečka drží dnes mrtvé v svém náručí... Ej, červené víno, ej, krvavé víno, co že mi smysly tak opilo? Nevěřte, páni, písničkám, pějí o něčem, čeho tu nebylo... Den druhý sedím v uherské krčmě... Podzimní slunce mi do čela svítí, myslím, že na břehu řeky si sednu a řeknu: Bože, dnes sejdu se s tebou? Zvednu svou hlavu, bych tesknotu zahnal ajvěru! Obrázek pěkný je na zdi... Černavá kravata pod vousem vlaje, nad vousem obličej mírný a svatý... K čertu! Což šílím? Což zmátse mi rozum? Tvář ta se směje a směje se, směje... A tvář ta mrazivým pohledem bodá. Dobrý den, grófe Andrássy Guylo! Dobrý denpravím a zanech žertů! Dobrý denpravím a zanech vtipů! Přisám bůh, nejsou hrdinské nijak, čpí to z nich prašpatnou civilisací! A skoro zdá se, že tisíciletí u vás kdes usnulo na břevnech studní... Pohleď jen! Koho to na hřbitov nesou? Matku a syna, dceru a děcko! A jejich hříchy, Andrássy Guylo? Nebyli pro mír snad jako tvůj bratr šlechetný, rytířský, vždys hlavou vzhůru Appónyi, hrdina parlamentární? Kdo to těm mrtvým tam našeptá v hrobě, vše že byl omylne rebelie vše že se stalo snad náhodou pouhou, rozčilením, jež vysvětlit možno? Kdo že to živým nám dokáže zítra, že naše hrozby jen na půl vždy platí, že Magyarország je nevěstou krásnou, kterou ctítnutno je, Andrássy Guylo? Milovat cizí sny vzácná je radost. Nám víno červené radost tu kalí. Pověz mi, grófe Andrássy Guylo, tvoje sny kdo z nás pomiloval? Jestli je milovaltlučhuba politik, jestli je miluje prázdná kdes hlava, to je dnes všechno. – Jdi na věky spat, dřív než-li před tebou umře tvá sláva! Bývala nějaká, není dnes pražádná, bývalazhynula. Kde kdo se stydí: Uprostřed Evropybarbaři žijí na místělidí... Ejčervená růže, ejkrvavá růže, kterak zas nádherně rozkvétá! Nevíte, páni, nevíte, páni kudy smí růže zřít do světa? Ej, červená růže, ej, krvavá růže každý k přivoní, přivoní rád! Černovská massakra, černovská massakra dej si ji, bratříčku, vymalovat! Ej, krvavá růže, ejčernovská růže jako to vínko červené –! Kdy ti, příteli uboze nesmělý, růměnec hanby v tvář vyžene? K čertu! vyjdi přec na práh a křikni po koníchzprávu nes do světa: V Uhrách umírá spraved’nost, rozum, naděje, láska i osvěta!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

pivo, víno, mok, pít, sklenka, sklenice, pohár, sud, číše, vypít

594. báseň z celkových 715

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PIJÁCKÉ (Jaroslav Vrchlický)
  2. PIJÁCKÉ MOTIVY (Jan Neruda)
  3. JINOTAJ Z NAŠÍ VESNICE (Josef Svatopluk Machar)
  4. Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Opatovická legenda. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Zvou tě andělem, (Josef Holý)
  7. Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ananké. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PIJÁCKÁ. (Jan Opolský)
  10. Nemocný básníř. (Václav Stach)