Vzpomínka.

Adolf Brabec

Tou dlouhou bílou alejí jsem chodíval rád den co den, když mráčky růže házejí, vrch korun zlatem zapředen. O Bože, jak rád vzpomínám těch večerů a blahých chvil, kdy stromů stíny rostly nám já proti vám se postavil. Tu růže nes vám slunka jas na vaši ručku, vaši líc! – Teď mně je nese znovu zas, však vás tu není, není víc! V šero hustá mlha padá na vychladlou mrtvou zem, ticho večerní se vkrádá v pokoj, opuštěn kde jsem; Z krbu jiskří, to a syčí... rudý kmit, stín tvář mou líčí... V zadumání klesám náhle, zřím-li oknem opět ven do šera, když zvuky táhlé unáší mne v luzný sen. V mládí mého ráje kruh; ve kraj, vísku, rodný luh. A večerní hvězda jasná vzpomíná mně milou tvář, modré oči, ústa krásná, očí divných divnou zář. Dlouho zrakem zkaleným k hvězdám hledím vzdáleným...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

209. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ NOC. (Karel Babánek)
  2. U okna sedím... (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. MYSTICKÁ MILENKA. (Otakar Auředníček)
  4. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  5. MELANĚ (Božena Benešová)
  6. Smutné večery. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  9. III. Měsíc vychází. (František Táborský)
  10. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)