Jak krásně u nás bývalo.

Adolf Brabec

Jak krásně u nás bývalo za jarního kdys večera, když čelo hor se stmívalo a měsíc smál se do šera. Na křidelkách svých roznášel ze zahrad větřík vůni, květ, když duch můj výš jsa rozechvět do vesmíru se povznášel. Když hleděl pak jsem šerem zas, kdy zemi měsíc utkal pás, jsem viděl blaho pospíchat, u našich stanout ve vsi chat, Jak krásně u nás bývalo, za jarního kdys večera, když čelo hor se stmívalo, a měsíc smál se do šera.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

75. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOČNÍ VIOLY. (Antonín Klášterský)
  2. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  3. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)
  5. XVII. Večer je v horách – snivou hrou (Karel Babánek)
  6. MODERNÍMU PARIOVI. (Antonín Macek)
  7. ZPÍVAJÍCÍ LABUTĚ. (Otakar Auředníček)
  8. DÍTĚ. (František Taufer)
  9. PROPAST. (Josef Holý)
  10. NA STARÝ KLEN (Stanislav Kostka Neumann)