Na kraji lesa...

Adolf Brabec

Již mihotavé stíny dlouží vždy víc a víc se podél lesa, jak lem se noci zemí plouží ve hrob, když slunce rudé klesá. Ze syté vůně sosen, smrčí, tak těžkou hlava, tíže v duši, na kámen sedám, jenž tu trčí, a neznámý bol klid můj ruší. Ve záplavě a zlatém proudu kol hoří žehnané ty kraje, sám rozmílám jen nohou hroudu, vír bolných citů srdcem hraje. Již zašla prška zlatých květů, na kmenu prodlím, jenž tu trčí, o bolu dál přec šeptá větu ta sytá vůně sosen, smrčí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

300. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NA KRAJI LESA. (Antonín Klášterský)
  4. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. Krásný večer. (Alois Škampa)
  8. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  9. BEZ VÁŠNĚ. (Jaroslav Haasz)
  10. VZPOMÍNKA (Alfons Breska)