Poslední chvíle.

Adolf Brabec

Všecko bílo, plno měsíčního světla – Padám, volám, klesám, ticho zas... Ozvěna mých zvuků, ta ach nedolétla v tiché kraje, kde plá slunka jas. Pozdní večer, hrozba zvonů táhne plání, černých havranů jsem zahled’ let; jakby cítili mé těžké umírání, rozloučit se přišli naposled. Zase ticho... prázdno... svíce mírně plane, duše mojí atom zhasíná, mrtvo blízko... mráz mi v údy stuhlé vane, v extasi se cit můj napíná. Vzduchem kříže planou, lebky krvácejí, mladé tváře, vlastní tváře zřím; šíleně se nervy v těle zdraném chvějí, mrtvé ruce kynou zášeřím. Myšlénky se ztrácí, v krvi city plovou, upír černý krev mi vyssává; a tou září očí, září fosforovou poslední dech žití uspává...!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

77. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  2. VZBUZENÍ OPUŠTĚNÉHO ŽOLDNÉŘE. (Arnošt Ráž)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. Naše hvězda (Antonín Klášterský)
  5. VŠE PADLO V MRAČNA... (Viktor Dyk)
  6. ČAS (Otokar Fischer)
  7. Někdy... (Jaroslav Vrchlický)
  8. SEN (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Výkřiky. (Augustin Eugen Mužík)
  10. HAVRAN. (Antonín Klášterský)