Harmonie.

Adolf Brabec

Je vlahý večer, plný vůně květů, ve stínu splývá stromů zeleň zlatá, v daleku se třpytí záře světů a bílý měsíc na nebes chvátá. Jak akkord houslí nedoznělý nad spící zemí padá sladké snění v duše, které za dne krvácely, se vkrádá sladké zapomění. Spí země, voní kraj a lesy a když tvé oči mne svou touhou spíjí, a píseň slavičí jen ten teskní kdesi, je mojí touze sladkou harmonií.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

74. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  2. VELKONOCE. (Antonín Klášterský)
  3. VEČERNÍ CHVÍLE. (Jan Červenka)
  4. Bohdanu Jelínkovi. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Je noc... (Xaver Dvořák)
  6. VELEBNÁ NOC (Xaver Dvořák)
  7. Soli Deo! (Xaver Dvořák)
  8. Netopýr. (Alfons Breska)
  9. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  10. JAK DŘÍVE ZAS... (Karel Babánek)