SAMOTÁŘSKÝ KVĚT.

Adolf Brabec

Do hlubin mrtva láska moje klesla, bez květů bolesti teď život půjde dál, jak v proudu člun, kde založena vesla kol zamračených krajin, samotářských skal. Je dohráno mé smutné drama žití, vzdech růží padá tiše, ve pláč slavíků, je nesplněno, co jsem přál si míti, a zmlknulo, co vzkřiklo v žhavém výkřiku. Bez záře štěstí každá chvíle bolí – již růže odkvetly, jež chtěly zítra kvést’, v horách zima, zima ve údolí a zaváty jsou cesty do příbuzných měst...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

167. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó nechte mne! (Albína Dvořáková-Mráčková)
  2. Květoslav a Kráska. (Milota Zdirad Polák)
  3. Zavzni, písni! (Adolf Heyduk)
  4. Silentium. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SMUTNO, TESKNO. (Adolf Heyduk)
  6. 7. Já jsem ten rytíř z pohádky, (Ranko Petar)
  7. DOMOVINA. (Jan Opolský)
  8. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN (Viktor Dyk)
  9. Při loučení. (Adolf Heyduk)
  10. RADOST A SMUTEK. (Sigismund Bouška)