NOCTURNO.

Adolf Brabec

Je půlnoc, svítím... všude zima, při každém vzdechu vidím dech, na okně mém si měsíc dřímá v nadhvězdných svých smutných snech. Jsem sám a klid se v síni šíří, mé světlo žlutě v dálku plá, v duši stará bolest hýří a citů strun se dotekla. Za květem květ mi život zničil, ze slz mých nový vykvet’ zas, by vzdorně hlavu vzhůru vztýčil jen novým bouřím na pospas...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

959. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň smíření (Otokar Fischer)
  2. V LETNÍM VEČERU. (Adolf Brabec)
  3. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  4. ZVONY DOMOVA. (Karel Babánek)
  5. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  6. TY LETNÍ VEČERY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  8. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  9. Tak odejít... (Růžena Jesenská)
  10. NA VEČER. (Adolf Brabec)