V STARÉ ALEJI.

Adolf Brabec

Ve bílých květech alej stará vždy v dumách tone snivá, a vzbouzí něhu, lásku jara tu vánku hudba tklivá. Jak harfy, jež se odmlčely, to směsí listí vane, a květy, jež tu vybujely, zem jako stříbrem plane. Jen uschlá hrušeň v stesku mřela a vzdychla v žalném chvění: Vždyť jaro své jsem už tu měla, pro mne ho více není!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

48. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. STROMY (Otokar Fischer)
  3. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  4. PÍSEŇ Z OKNA. (František Kvapil)
  5. Sem sypte květy, nejkrásnější truste, (Xaver Dvořák)
  6. CESTOU LESEM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  9. Vodomet. (Alfons Breska)
  10. JARO. (Josef Václav Sládek)