JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ

Adolf Brabec

Se stromů padá zvlhlý květ tak tiše, tichounce už k zemi, jak zbloudilých snů mojích let se všemi svými illusemi. Vždyť jednou člověk může kvést, do snů pak večer juž se dívá, to slovo do snů těžko plést, že tmí se, juž se připozdívá! Pak čas je tichou ozvěnou, a bolesť neznámá jen zbyla pro první ženu lhostejnou, ve útroby jež hořkost vlila...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

886. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  2. PODZIMNÍ NOC. (Antonín Klášterský)
  3. Den padá, večer jde a noc. (František Taufer)
  4. Ztracené volání po lásce, štěstí, (Bohdan Kaminský)
  5. MOŽNO-LI JEŠTĚ... (Kamil Berdych)
  6. 10.   Pojď, milenko a ženo, v les, (Stanislav Kostka Neumann)
  7. KRONIKA LÁSKY. (Božena Benešová)
  8. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  9. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  10. Ztraceno! (Jan Červenka)