V LETNÍM VEČERU.

Adolf Brabec

V setmělém na večer sadu stříbrnou září se srpeček blýsk, jakoby zvědavě v chladu stromoví hlavu svou ubledlou tisk! V setmělém mé duše sadu, měsíce bílý teď zasvitl pás, zulíbal místa, kde v chladu jen růže uvadlých umíral jas. Jakoby v sluneční záři jarní čas na květy čarovně dých, a do okna svit’ samotáři, vír mého nitra hned rázem že ztich.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

155. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIST. (Adolf Brabec)
  2. I. (Josef Kubelka)
  3. Dívce, jež mi růži hodila. (Josef Kuchař)
  4. NOCTURNO. (Adolf Brabec)
  5. ŠÍLENÁ. (Otakar Auředníček)
  6. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Hořící rakve. (Bohdan Kaminský)
  9. V MĚSÍČNÉ NOCI (Antonín Klášterský)
  10. De monte sacro. (Xaver Dvořák)