TOUHA.

Adolf Brabec

Na stolku svém mám květů pár, jež pokojem mým voní tou starou vůní dávných jar, tou, již jsem okřál vloni. Je resedy tu žlutý květ, i šeříku květ něžný, po zemi leží tu tam schvět juž jasmínu květ sněžný. Zná-li kdo kouzlo klidných chvil za jarních nocí jasných, kdo se o nich kdy zamyslil, ve snech svých milých, krásných? Ve zrak se perly vloudily a vzpomínky za nimi, mé myšlénky, ty bloudily za zraky kouzelnými. Tak čarokrásná máje noc, že každý lístek zpívá, a neznámá do srdce moc mně melodii vlívá! Však přec mně touha unáší pod zem ku tvému hrobu, kde tlíš už v bílém rubáši – má drahá – dlouhou dobu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

304. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad mimosou z Riviery. (Jaroslav Vrchlický)
  2. SEN. (František Kyselý)
  3. PODZIMNÍ PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  4. FIALKY. (Adolf Brabec)
  5. XVI. Sedím v besídce, (Adolf Heyduk)
  6. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)
  7. BÍLÝ KVĚT. (Adolf Brabec)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. BARVY KVĚTŮ. (Antonín Klášterský)
  10. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)