PROCHÁZKOU.

Adolf Brabec

To bylo včera, večerní dobou, po bouři voněl květinový sad, po zemi květ se vichřice zlobou na mokrý písek omdlelý klad. Juž stichla bouře, – krvavé blesky ve dáli slabě hořely jen, nestihly duše bouřlivé stesky, nezkojil jara luzný ji sen. Ve jemné hudbě stromoví sadu slyšel jsem vzdechů tajemný hlas, a smát se temné postavy vzadu, ve očích jim žár dávno byl zhas’. Tak bylo divně kolem mé duše, poprve jsem tak cítil se sám, a v teskné kráčel dále jsem tuše, nevěděl věru, nevěděl kam..

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

552. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JITRO. (Karel Červinka)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. XXVII. Je smutný večer, tesklivý – (Karel Babánek)
  6. Z DALEKÝCH KRAJIN. (František Taufer)
  7. Vidiny soumraku. (Karel Nejč)
  8. DOMOV (Božena Benešová)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Noc. (Antonín Klášterský)