OKNA VEČER.

Adolf Brabec

Když večer ztichlým krajem svou líbá družnou zem, a pozdní píseň hájem až ke mně slétne sem, to hrudí moje chvěje, ten prostý popěvek, a hrdličkou se směje, mé duši nese lék. Ve chvíli, kdy svět ztíchá to moře plné vln květ pozdní nocí dýchá, jsa divné vůně pln, cos jemného mi zazní, strun povídavých hlas, mě šeptá s divnou bázní, ó líbejme se zas...!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

383. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  3. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Písni. (Adolf Brabec)
  5. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. ZVONY. (Bohdan Kaminský)
  8. Za pohádkou. (Karel Babánek)
  9. 7. S trudem svým se vracím z doubí – (Václav Bolemír Nebeský)
  10. Zvony. (Rudolf Richard Hofmeister)