PODZIMNÍ PÍSEŇ.

Adolf Brabec

Je konec léta, květy vadnou, pojď, milá, půjdem alejí, a stiskni ruku moji chladnou, mám Tě pak stokrát raději. Ó zříš ta světla na západě, ó zříš ty růže krvavé, slyš, žluté listí pláče v sadě, ten pláč mé srdce dráždí, rve. Ó natrhej ty květy mroucí do bílé ručky naposled, a vdechni v lásku naši žhoucí svou duši, než se změní v led! Své oko ponoř v oko moje, nechť hledí na nás celý svět, a zmámená vhoď do příboje svých nejvřelejších citů květ. Na srdce mé svou přitul hlavu, jak tehda v první máje den, kdy bílá hvězda vzplála v tmavu a hlídala náš lásky sen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

101. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA. (Adolf Brabec)
  2. NAD ŘEKOU (Otokar Fischer)
  3. Když jaro prchá. (Adolf Heyduk)
  4. Říjnová růže. (Růžena Jesenská)
  5. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  6. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  7. POZDNÍ ŽAL (Božena Benešová)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. Taje! (Adolf Heyduk)
  10. JABLOŇ. (Adolf Červinka)