ŘEŘABÍ.

Bohumil Adámek

Horského kraje záludné vzněty! Zulíbán májem chví se dol; schmýřeny hebce sinými květy dýchají strpklou vůni kol koruny řeřabí. Tuh a snah plody zrající dlouze v zápolů znoji, v klopot únavě! Z bezlistých větví v modravé prouze zimního nebe rdí se krvavě kotouče řeřabí. – Slzami duha plaše se třpytí! Sirota ze vsi – v líčkách mládí vděk – vybírá z klína, provléká nití, řadí a váže v šňůru, náramek korale řeřabí. Klade je chvatně kol rukou, šíje, pospíchá k hladi v zdřímlé zátoce. Z vypjatých zornic radost se lije, v zrcadle vodním planou divoce klenoty řeřabí. – Životem klamu, zlata i nudy prodral se z dob, kdy opouštěl otcovské chaty stesky a trudy; v okna jí bily do mdlých skel haluze řeřabí. Z nádher měst, končin prchnout zpět stůně... V srdce mu zarost' jedině pohorský kout, kde v dumném hor lůně vinou se k rodné dědině aleje řeřabí. Shrbená vížka s vršku tam shlíží v útrapy šindelových střech... Cítit mní, jak mu v snů chorou tíži přichvívá z mládí pel a dech ovzduší řeřabí. – Úmyslů trosky nezdarů sběhem, kdy se již krátí, trhá pevný dech... Na štítě z prken, šlehány sněhem, drtí se – zmrzlá zrna po zrnech – pletence řeřabí. – Almužnou pozdrav poslední z žití! V chudinské rakvi na márách žebračka stuhlá; s ní bude tlíti ve zvadlých prstech sešlý nach – růženec řeřabí. Po skonu bídném bídě tvář v tváři... K dušičkám na hrobě se stkví v svítilen zčadlých zamlhlé záři, v zpuchřelých křížů sousedství věncoví řeřabí. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

175. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  2. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  3. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  4. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné (František Leubner)
  5. RECITANDO. (František Leubner)
  6. IX. VOX COELESTIS. (František Leubner)
  7. REQUIEM. (František Leubner)
  8. TAJEMNÉ TUNĚ. (Bohumil Adámek)
  9. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud (František Leubner)
  10. HORA ATHOS. (František Leubner)