Z polí se to temně kouří.

Viktor Dyk

Z polí se to temně kouří. Mlhou stromy ověšeny. – Cesta, kterou nikdo nejde v roztesknělé rovině. Zpíváme si, hvízdáme si. Smějeme se, vzkřikneme si. Snad se ona stará hrůza na chvíli přec zaplaší... A to nebe na nás padá. A to nebe hrozí, hrozí. A pláň smutná hrozí, hrozí, bůh ví, proč, a bůh ví, čím. Zpíváme si, hvízdáme si. Smějeme se, vzkřikneme si. Nějak bylo, nějak bude, konejšíme svědomí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

440. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní větry. (Alois Škampa)
  2. Zima na vesnici. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Na saních. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JINOVATKA. (Ferdinand Tomek)
  5. Přemoženi. (František Táborský)
  6. ROLNIČKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Chata v zimě. (Vojtěch Pakosta)
  9. PRVNÍ MRÁZ. (Jaroslav Haasz)
  10. ZIMNÍ DEN (Antonín Sova)